Křest knihy "Vorařství na Hladné"

Zvu vás na autogramiádu a křest knihy "Vorařství na Hladné", kterou jsme s maminkou, Annou Husovou, napsaly na památku všem plavcům a "lidem od vody". Akce se bude konat ve čtvrtek 27. července v Městské knihovně v Písku, Alšovo náměstí 75/13. Budeme křtít vodou (vltavskou i otavskou) a také v říčním písku v Písku :) Připomeneme řemeslo vorařství historickými fotografiemi a plaveckými písněmi, vzpomeneme na posledního plavce (voraře) Václava Husu a jeho přání, aby téma vorařství žilo dál ... Věřím, že webovými stránkami www.vorarstvi.cz, vydáváním knih a besedami o vorařství jeho přání plníme...

Více o knize ZDE 

Jak se stále více nořím do tématu voroplavba, inspiruje mě přesah tohoto řemesla do mé koučovací a lektorské profese. Jak museli plavci zvládat principy týmové práce, komunikace, leadership a řízení projektu, jak si udržovali respekt, dodržovali stanovení rolí, zodpovědností... Měli to opravdu "vychytané". Skoro by se chtělo říci, že to, co se my učíme, oni žili. Ale oni se také velmi velmi učili. Například zkoušky na získání vrátenského patentu (tj. licence na splouvání určité řeky) trvaly 3 dny a měly teoretickou a praktickou část. Vrátný byl kapitán, lídr vorového pramene a měl zodpovědnost za posádku, náklad, finance, bezpečnost, prostě za celou zakázku. Vorový pramen míval délku až 200 metrů, obvykle 130 metrů a "plouli" ho většinou 4 plavci. A zakázkou bylo například za pár dnů dovézt v přepočtu několik kamiónů dřeva po řece ze Šumavy do Prahy. Nebo za 2-3 týdny dojet z jižních Čech do Hamburku, cca 1000km a dovézt za každého počasí a měnících se okolností náklad v pořádku. A tím nákladem bylo nejen dřevo, ale i jiné zboží, v historii dokonce i živé ryby, které se z Třeboňska dopravovaly do Hamburku. 

Zpět na Aktuanity.