"Ty teď děláš ty vory!"
"Jo ty teď děláš ty vory!"
Na včerejším srazu spolužáků ze základky jsem několikrát tuto větu slyšela, potěšila a pobavila mě. Zároveň vedla k zamyšlení. Snažila jsem se pak trochu vysvětlit, co vlastně dělám, že koučuji a to se nezměnilo, ale znělo to asi dost těžkopádně. Zvlášť v dnešní době, kdy inflace slova koučování stoupá, a říci stručně a jasně, co dělám a že je to pro mě více než 25 let profese, vášeň a závazek, není vůbec jednoduché. Závazek proto, že si tak vážím důvěry svých klientů a kolegů, že mohu být u toho, když se zorientovávají v tom, co na své "plavbě životem" zažívají, co potřebují, co je láká, co dává smysl, jak drží kormidlo svého života ve svých rukou, co je pro ně kompasem, mapou, kotvou nebo přístavem, jaký vzkaz v lahvi právě nacházejí, co je užitečné si zaznamenat do svého lodního deníku. Všímáme si, na jakých vodách právě plují. Jsou to například vody stojaté, kterých už si užili dost a chtějí je opustit? Nebo proplouvají právě nebezpečnými peřejemi a potřebují se soustředit na bezpečné proplutí? A na to vše je třeba mít energii a rozvíjet "stabilitu v pohybu". S vědomím toho, že rovnováha je proces, nikoliv stav.
Abychom mohli plout s vědomím pokladu, který máme v sobě a kolem sebe, za pokladem :) A to v jakémkoliv počasí... protože vnější počasí neovlivníme. Ale můžeme být na jeho změny více připraveni.
Moje mediální a publikační aktivity posledních let skutečně plují velkou měrou na vltavských vodách, a tak to může vypadat, že se věnuji především těmto plavbám. Je mi velkou ctí, že mohu připomínat neskutečně náročné a skutečně mimořádné řemeslo vorařství – voroplavby, s obdivem k moudrosti našich předků (krásný příklad zero-waste transport) a s láskou k mé rodině, celému rodu plavců (vorařů) Husů z Hladné u Albrechtic nad Vltavou a s obdivem ke všem plavcům a "lidem od vody". A tak před pěti lety vznikl rodinný projekt Vorařství na Hladné (www.vorarstvi.cz) a postupně mé aktivity pro spolky Vltavan (www.vltavan.cz), jejichž současným posláním je udržovat tradici vorařství a šífařství do dnešních dnů. Loni jsem dokonce získala profesní kvalifikaci "Vorař – stavitel vorů". (Opravdu to dneska existuje! Nicméně vázání vorů nechávám šikovným mužům s fortelem, "bratrům" Vltavanům. Je to totiž neskutečná dřina!) A protože vůni dřeva a lásku k vodě ve všech podobách mám ve své DNA, tak zažívám u vody nebo na vodě stav flow v několika dimenzích. Takže ano, vorařstvím žiju ve svém volném čase a velmi ráda.
Tradiční historické vory na Vltavě už mohou plout jen při připomínkových akcích, a to jen jako malé modely. Letošní léto s Vltavskou štafetou, která předznamenala Výstavu v Jízdárně Pražského hradu "Vltava slavná & splavná", bylo akcí na Vltavě a kolem Vltavy plné (www.vltava2025.cz). Mimochodem, tu výstavu si nenechte uplout, pojednává o fenoménu Vltavy jakožto Divoké vody Wild Ahwa z mnoha perspektiv a zaměřuje se na téma srdce Vltavy v několika rovinách. (Otevřena do 4. ledna 2026.)
A teď proplouváme meandrem (plavci by řekli ohybem) a zpět ke koučování – právě uvědomování si různých perspektiv a nacházení srdce (svých hodnot, záměrů a zdrojů energie) – to je pro mě koučink, moje profesní srdcovka. Společně s mentoringem, workshopy, supervizí a publikační činností.
Propojování světa plavby a seberozvoje, to mě skutečně baví a přináší mnoho inspirace, a doufám, že i mým klientům. Stejně jako voroplavci rozlišovali druhy vod a podle toho "plouli", tak si v koučování můžeme všímat jakými vodami právě plujeme, co potřebujeme pro naše smysluplné plynutí a plutí, jak stabilní je naše plavidlo a co pro jeho větší stabilitu potřebujeme udělat. Co nám dává vítr do plachet a co vítr z plachet bere. Kdy děláme vlny vědomě či nevědomě. Co vidíme na hladině a co vše je možná pod hladinou a je moudré to alespoň trošičku nahlédnout. Jak být kapitánem svého života.
Takže vlastně jo! Moje hobby je i moje profese – stavím vory 😊 nebo spíše podporuji, aby si koučovaní metaforicky postavili svou "loď" či "vor" a svobodně a tvořivě pluli svým životem a dávalo to smysl. A já jsem šťastná a vděčná, že mohu být u toho. A děkuji za důvěru a za obrovskou inspiraci, s respektem a s vědomím rozmanitosti povah, příběhů, kontextů a magie života.
Anita, akreditovaná koučka, mentorka a supervizorka, kvalifikovaná Vorařka-stavitelka vorů, držitelka oprávnění Vůdce malého plavidla :)
V Magazínu Právo vyšel článek o voroplavbě, kde je život plavců přiblížen. Uvádím tam svého prapradědečka Jana Husu, který založil plaveckou tradici našeho rodu, a také svůj zážitek z připomínkové voroplavby v roce 1981 v Týně nad Vltavou, kdy jsem poprvé stále na vorovém pramenu. Tehdy jsem netušila, jak silně mě toto vše ovlivní a že dnes budu často zmiňována jako "vorařka". A jsem na to náležitě hrdá.
Zpět na AKTUANITY